Teorií je spousta, názorů na to jestli mají sny význam je ještě více, ale čeho si podprahově ani nevšímáme jsou literární díla. Ty zobrazují naše porozumění snům napříč tisíciletími.

Začnime zlehka u nejstaršího epického díla na světě, Eposu o Gilgamešovi. V tomto díle se snů objevuje hned několik. Všechny mají příchuť proroctví, která varují postavy před budoucími událostmi. Jedním z příkladů je Gilgamešův sen o padající hoře, který předpovídá příchod Enkidu, persóny, kterou vnímá Gilgameš jako nepřítele. Je to ta ona padající hora z jeho snu, která představuje velkou změnu a výzvu v Gilgamešově chápání života. Zároveň hora představuje i nový zdroj síly a podpory. Tento výklad byl pro Gilgameše zásadní, protože předpovídal, že Enkidu se v budoucnu stane jeho nepostradatelným společníkem. Byl to právě onen z-nepřítele-na-důležitého-spojence, který mu pomohl překonat nebezpečí a lépe porozumět smyslu přátelství a lidských vztahů.

Dávné kultury, v tomto případě, Mezopotánci věřili, že sny jsou způsob jak s námi komunikují bohové. Sny nás tak mají spojit s nadpřirozeným světem, aby nám pomohli překonat překážky a lépe porozumět našim interakcím s tím co je skutečné ale neviditelné.